EDINBURGH - 2. ČÁST

V 1. části skotského putování jsem skončila zmínkou o hlavní dominantě - hradu, a zde tedy opět navážeme.

Ačkoli to vypadá, že stojí na velmi vysokém konci, dojít k němu nevyžaduje žádnou velkou námahu, spíše jsem měla pocit, že na konci procházky hlavní tepnou staré části se najednou objeví něco, co by mělo být podstatě výš.

Žádné velké fronty jsem zde nezažila, ale možná to bylo i tím, že hlavní sezóna končí posledním říjnovým dnem a já zde byla na začátku listopadu.

Výhled z hradeb je doslova dech beroucí. Pod sebou máte zahrady s památníkem a před sebou výhled na Princes Street, Calton Hill, celou novou část města a moře.

Nečekejte však klasickou prohlídku hradu, kterou zažijete u nás.

Zde nenajdete místnosti s dobovým nábytkem, ale mnoho samostatných budov, které jsou plné vojenských předmětů (odznaků, zbraní, uniforem, figurín, ...).

Můžete si také prohlédnout válečné muzeum, vězení, obytné místnosti pro vojáky či kapli sv. Margaret.

Pro ty z Vás, kteří mají rádi whisky, je zde obchůdek s bohatým výběrem a možností ochutnávky.

Další památku, kterou musím zmínit, je královská jachta Britannia.

Pěšky z centra je to už taková delší vycházka, ale pořád stojí za to.

Jachtu na vodu slavnostně spustila sama královna Alžběta II. 16. dubna 1953. Tato loď má za sebou přes milion námořních mil, což je asi 40 cest kolem světa. Svou svatební cestu na ní podnikli princ Charles s princeznou Dianou, ale tohle všechno a mnoho dalšího se nejen z fotografií dozvíte přímo na lodi.

Měří 125 metrů, váží téměř 5770 tun a z provozu byla vyřazena, kvůli nákladnému provozu a stáří, 11. prosince 1997.

Nebudu Vás zahlcovat těmito informacemi, které si můžete sami vyhledat, a radši Vám řeknu, že loď stojí určitě za prohlídku.

Je opravdu velká, krásná a byla jsem z její prohlídky víc nadšená než z návštěvy hradu, protože zde je opravdu spousta věcí k vidění.

Tímto uzavírám kapitolu památek, protože více jsem jich nenavštívila.

Jednak proto, abych si také nechala něco v záloze na další návštěvu a především z důvodu, že spousta nejen místních památek se uzavřela právě posledním říjnovým dnem.

Teď tedy něco z jiného soudku - jídlo.

Pro mě docela zásadní věc, protože ráda ochutnávám místních kuchyni.

To, že by se má strava mohla skládat především z kávy a dortíků asi nikoho nepřekvapí, ale vyzkoušela jsem i jiné pokrmy.

Začnu tedy snídaní.

Vybrala jsem si pravou skotskou snídani za 9,95 liber a na talíři jsem měla tři plátky slaniny (ovšem jejich slanina, to je jako jíst opečený tenoučký plátek masa, což je úplná paráda), dvě volská oka, dvě lorne sausage (sausage sice znamená v překladu klobása, ale tvarově to s ní však nemá nic společného, protože se jedná o plátky hranatého "salámu", ale vzhledově bych to přirovnala k našemu opečenému lančmítu - pouze vzhledově, nikoliv chuťově, protože tady se jedná o opravdu masový výrobek s kořením), black pudding (který jsem ochutnala již v Londýně), celé grilované rajče, hromádku tomatových fazolek, pár hub, dva trojúhelníky tattie scone (bramborová placka), jeden toustový chléb s máslem a samozřejmě haggis, na který jsem byla nejvíc zvědavá.

Ti z Vás, kteří netuší, tak se jedná o směs ovčích vnitřností, ovčího loje, cibule, soli, koření a ovesných vloček. To vše se pak vaří hodinu v ovčím žaludku.

Je mi jasné, že většina lidí řekne fuj, ale uvědomte si, jak vypadá naše zabíjačka.

Samozřejmě, že jsem z tohoto pokrmu měla trochu strach, ale na druhou stranu jsem jej chtěla určitě vyzkoušet a musím říct, že ačkoliv masu neholduji a zabíjačkové věci vůbec nejím, tohle mi chutnalo.

Myslím si, že tento plátek haggise (na fotografii ten hnědý plátek na pravém konci talíře) byl opečený na pánvi a tak byl navíc díky vločkám jemně křupavý. Kdo má odvahu, tak určitě doporučuji vyzkoušet..=)

K velikosti snídaně musím říct hlavně to, že jednu porci jsme jedli dva a celou ji zalili čajem s mlékem a půl dne jsme pak již nemuseli nic jíst. Navíc jsme si ji dopřáli v nejvyšším patře obchůdku se suvenýry, kde se tato jídelna nachází, s výhledem na hlavní třídu Princes Street, která byla právě zalitá sluncem, takže tento snídaňový zážitek byl naprosto dokonalý..=)

Další jídlo, které jsem si dala je taková britská klasika, bez které by to prostě nešlo - fish & chips.

Ryba přes celý talíř, s pořádnou porcí hrášku a hranolek, podávaná s domácí tatarkou.

Nicméně těstíčko bylo natolik mastné, že jsem jej z ryby jednoduše odstranila a dala si rybu zakápnutou citronem a octem, tak jak to má být. Na tomhle jídle není nic tak zázračného, dávám si jej spíš ze zvyku.

Poslední jídlo, které stojí za zmínku, však pro mě bylo novinkou - steak & ale pie.

Masový koláč podávaný s bramborovou kaší, omáčkou a zeleninou.

Obrázek v jídelníčku sliboval krásnou porci a musím říct, že nelhal. Navíc chuťově bylo jídlo vynikající.

Maso vařené v pivu bylo tak měkoučké, že se úplně rozpadalo. Přiznám se, že jsem všechno nedokázala sníst, ačkoli mi to moc chutnalo.

Co se jinak stravování týče, nejsem typ člověka, který nutně musí mít k ubytování objednané i stravování. Mám pocit, že tohle pak člověka hrozně omezuje, protože se musí vždy vracet jen kvůli jídlu, které se vám nemusí vždy zamlouvat.

Navíc přímo v Edinburghu jsou 3x v týdnu trhy na 4 různých místech, kde můžete ochutnat místní speciality a že jich zde najdete plno.

Já navštívila dva z nich.

Jeden byl v sobotu ráno přímo pod hradem, kde jsem si dopřála ten nejlepší čokoládový donut, jaký jsem kdy měla. Ne, nepřeháním. Když jsem se do něj zakousla, nebyla to mastná buchta, ale měla jsem pocit, ž opravdu bylo do čeho se zakousnout a hořká čokoláda, která nebyla jen obarveným tukem, dotahovala tento donut k dokonalosti.

Druhý trh jsem pak navštívila v neděli odpoledne, kde byla velká spousta přímo na místě připravovaných dobrot, včetně dortíků, džemů, sýrů, ryb, pečiva, vajec či čerstvého masa, ale mě více zaujala výloha s dortíky jedné malinké kavárny, která se nacházela přímo naproti, kde jsem si dopřála krásnou tartaletku s lemon curd a čerstvými malinami.

Běžně jsem pátrala po krásných kavárnách, vypila jsem litry kávy a snědla spoustu dortíků, ale jeden byl přece jen ze všech ten nejlepší a na tom nejlepším možném místě.

Ještě než jsem jen odjela, sledovala jsem na FB pár kaváren, kam jsem se toužila vydat a jednou z nich byla Cuckoo´s Bakery, která nabízí krásné cupcakes.

Kavárnu jsem našla, ale až těsně před zavíračkou, takže neměli už ani jeden cupcake.

Naštěstí jsem však zjistila, že jedno knihkupectví na Princes Street má v posledním patře malou kavárničku a nabízí i jejich cupcakes. Ochutnala jsem tedy cupcake s Lotus sušenkou a musím říct, že to byl ten nejlepší cupcake, jaký jsem kdy v životě jedla. Těstíčko měkké a nadýchané, krém jemný a chuťově byl prostě nepřekonatelný. Po tomhle kousku se mi opravdu hodně stýská.

A co bych Vám ještě na závěr řekla?

Na to že jsem tady byla v listopadu, bylo počasí opravdu krásné, především tedy přes den, kdy se teploty dostaly až na 10°C.

Byly dny, kdy bylo zataženo, ale zažila jsem tady i dny plné slunce. Večer bývalo už dosti chladno, takže rukavice a čepice nejsou vůbec k zahození.

Říká se, že místní lidi od turistů rozeznáte velmi jednoduše, když prší, protože místní se neobtěžují s deštníky či pláštěnkami.

Je tomu skutečně tak a i já jsem si na toto počasí zvykla natolik, že jsem deštník snad ani nevytáhla, protože spíš než o déšť se zde jednalo o mrholení, před kterým by vás deštník stejně neochránil, a když náhodou pršelo víc, stačilo se na chvíli schovat v některém obchůdku či kavárně, protože nikdo dlouho nepršelo.

Místní však poznáte i podle toho, že jsou mnohem méně oblečení, protože jsou na tyto teploty již zvyklí a hlavně jsou velmi milí a stále usměvaví.

V obchodě nepotkáte jediného prodavače, který by se neusmíval. Patří to prostě k jejich práci, ta profesionalita je tady hodně znát, to co spoustě zaměstnancům u nás stále chybí.

Poslední a důležitá otázka zní, zda-li se sem ještě vrátím.

Odpověď je víc než jasná - jsem si tím naprosto jistá.

Toto místo je prostě kouzelné, líbí se mi jeho historie, jeho příroda, hudba, chutná mi zdejší jídlo a ten pocit, který ve mně zanechává je víc než krásný.

Určitě při příští návštěvě změním dobu pobytu, abych mohla navštívit i jiné památky a procestovala taky trochu okolí a hlavně si dopřála piknik v té úžasné zeleni, která obklopuje město.

Tímto se však s Vámi ještě úplně neloučím.

Pokud Vás Edinburgh aspoň trochu zaujal, chystám ještě dodatečný článek s typy ohledně pobytu, cestování, míst, kam určitě zajít, co a kde ochutnat, kde koupit suvenýry a kolik peněz na vstupy či kapesné budete potřebovat.