MĚSTO LIDEM, LIDÉ MĚSTU

Tohle se mi už nějakou dobu zase nestalo, ale dnes ráno jsem se probudila s pocitem, že se musím vypsat ze svých pocitů.

Pár posledních dnů jsem se opravdu nenudila a práce bylo víc než dost. Nechci však mluvit o práci jako takové, ale o tom, jak neuvěřitelným způsobem, navzdory minimálnímu počtu naspaných hodin, se cítím velmi nabitá a plná energie, kterou mám potřebu poslat dál.

Všechno je jen o lidech a já si v těchto dnech uvědomila, kolik úžasných lidí kolem sebe mám.

Běžné situace mě asi ani nedonutí se nad něčím takovým zamyslet, ale právě tyto poslední dny, kdy jsem jela na maximum, moc nespala a stála celé dny na nohou, mohly způsobit to, že nebudu zrovna 2x veselá, ale nic takového se nestalo, právě díky Vám všem, kteří jste za mnou stáli.

Konkrétně tedy mluvím o víkendové akci Město lidem / lidé městu.

Vše začíná tím, že jsem se po dlouhé době vrátila k pečení a připojila se ke skvělému týmu lidí, kteří jsou stejní blázni a nadšenci, které baví nejen vařit, péct, ale především rozdávat úsměvy a dělat svou práci poctivě a hlavně srdcem.

Je pro mě trošku neuvěřitelné, že lidi, které znám pár dní (některé i pár hodin), jsou mi tak blízcí.

O to lépe a rychleji, mi ty dlouhé hodiny na akci u stánku ubíhaly. A jelikož jsem vlastně ještě nikdy nezažila takovouto akci z druhé strany, čili za stánkem, nevěděla jsem, co všechno vlastně očekávat. Samozřejmě jsem věděla, že to nebude nic jednoduchého - hodně práce, spousta lidí, dlouhé stání, únava apod., ale ačkoli všechno tohle se dostavilo, nemělo to vůbec žádnou váhu a význam, právě díky týmu lidí, který tam byl se mnou (holky jste vážně skvělé)..=)

Úžasná věc na celé akci byla i ta, že jsem poznala úplně nové lidi, kteří byli stejně optimisticky naladěni a díky nimž dlouhé hodiny velmi rychle utíkaly. Mluvím konkrétně o klucích a slečně ze Sombrero Grande, kteří umí naprosto skvěle připravit mexickou kuchyni. Ochutnala jsem od nich snad vše a byla jsem z jejich kuchařského umu opravdu nadšená a jen doufám v to, že na jejich dobroty budu jednou moct chodit s určitou pravidelností..=)

Moje největší poděkování ovšem patří Vám všem ostatním, kteří jste se za mnou zastavili. Až tady jsem si uvědomila, kolik Vás vlastně je, a vůbec nezáleží na tom, jestli jste přišli něco ochutnat, ale jen to, že mi přijdete říct ahoj a věnovat úsměv, mě naplňuje neuvěřitelnou energií, která mě pak nutí vydržet mnohem víc a posouvat vlastní hranice.

Jsem neskutečně vděčná a šťastná, že Vás v životě mám. A tohle neplatí jen pro ty, kteří přišli, ale i pro ty, kteří jsou sice daleko, ale jsou mou oporou na telefonu či ve virtuálním světě.

A proto s lehce zamáčknutou slzou dojetí v koutku oka chci tento článek věnovat právě Vám.

Jen na Vás záleží, to Vy ze mne děláte člověka, kterým jsem, a kterým i nadále chci být.